neumím psát
bez hrubic
neumím vystihnout
ženskou krásu víc
jsi
víc než výjimka
víc krásná
než nejkrásnější květinka
jsi
vítr uvězněný v korunách stromů
unášený
jazyk kostelních zvonů
jsi
něžný rým
spoutaný ve vázané básni
kadidla stoupající dým
má Paní
neumím popsat
tvou krásnou duši
nemám jestřábí oči
nemám stojaté psí uši
tvé básně
praskají pod vahou
citu lásky a zanechávají radost
v každé . . .
lidské duši