Anotace: no a co?
Oblékla jsi
rudé růže na černé šaty
pravdu na lež a naopak
a zmátla vlasy
rozprostřou se nad zahradou
jako potok a déšť
mezi jeho prsty protékají
jsou nahé
Jako slova téhle básně na zpoceném těle.
Jako hrnek kávy, co uvaří.
za foto děkuji Philogyny Photography
RozproSTřela jsi se v záhadách
tvůj potok, déště veršů
v voných zahradách
Tvou péčí rozkvetou a něhou léčí
pro duši přečistou dovedou dál...:-)
17.03.2017 20:05:32 | Malá mořská víla
Děkuji za krásnou báseň, Gábi.
17.03.2017 22:32:25 | Philogyny1
Svati, škoda že komenty nejdou měnit ...teď tam vidím hrubku i opakující se slova ...jsem Zbrklinka zdivočelá, ale makám na sobě ;-)
18.03.2017 21:01:26 | Malá mořská víla
Mi to nevadí, sem tam se taky upíšu, no a co, pokud do mne někdo přátelsky šťouchne, mám z toho radost, protože vím, že mu na mně nějakým způsobem záleží, třeba, a svět se točí dál... :)
19.03.2017 07:38:36 | Philogyny1
Tak mi tu zavoněla káva...:-o)
St.
12.03.2017 19:06:06 | Květka Š.
Květko, já ráno vstanu a jdu zapnou vodu na kávu, až zavoní, tak se probouzím... :)
12.03.2017 19:14:42 | Philogyny1
Musím začít vstávat o pět minut dřív, než ty. Vždycky mi tu vodu někdo z konvice vylije...:-) Rána nám začínají zcela autenticky.... a ano, mám ráda kávu. :-)
15.03.2017 15:33:14 | Dreamy
tu chvilku, když vstanu a jdu bosýma nohama po těch dřevěných schodech a zapnu konvici, mám nejraději, probouzím se až po prvním doušku, se spáleným jazykem... :)
15.03.2017 20:44:04 | Philogyny1