Telefonát

Jejda, zrovna když jsem na toaletě musí mi volat má nejlepší kamarádka Sandra .Čekala jsem na její zavolání celý den, ale nejsem tak závislá, abych si mobil brala na záchod. Poznám jí podle chytlavého vyzvánění .Uložila jsem si jí pod písní Nafrněná ve speciální úpravě našeho společného miláčka Marka Ztraceného.
Když jsem vyběhla do chodbičky Marek stále na poličce u zrcadla zpíval.
Natáhla jsem ruku po mobilu a přijala hovor.
„ Ahojky,“ řekla jsem udýchaně.
„ Konečně si to zvedla. Podezírám tě, že si užíváš to nové vyzvánění,“ řekla Sandra.
„ No... to taky.“ přiznala jsem.
„ Povídej, přeháněj, jsem šíleně netrpělivá.“
„ Možná o tom vlastně ani nechci mluvit.“
„ Co? Děláš si srandu? Začni od začátku!“
„ Přijela jsem za Markem, protože mě jeho brácha pozval. Asi pět minut po mě přijely Markovi krásné spolužačky.“
„ Co chtěli ty kozy?“
„ Něco do školy, ale možná to byla jen záminka. Koukaly na mě jak na vraha. Asi si nebyli jistí za kým jsem vlastně přišla.“
„ To víme, tvůj miláček je bratříček Tomáš, jenže ten tě hodil přes palubu.“
„ Právě, on mě nechce tak mi předhazuje Marka. Ty mrchy naštěstí brzo odešly a pak jsem šla s klukama na stánek na limonádu.“
„ Moc to natahuješ, mám malej kredit.“
„Fajn, když jsme se vraceli lehce jsem se k Markovi přitiskla.“
„ Začíná to být napínavý.“
„ On mi povídá, že je na vážkách.“
„ Měla si se přitisknout víc.“
„ To jsem taky udělala.“
„ A dál?“
„ Když jsme došli domů, řekl že si musí připravit věci do školy a pak se půjde vykoupat do vany.“
„ Jo, pozval tě do vany?“
„ Šílíš!“
„ Pověděl mi, že za ním pak můžu přijít do pokoje.“
„ Doufám, že si šla.“
„ Ne, kecala jsem venku s Tomem. Dlouho jsme se neviděli. Víš, že žije s maminkou až na Moravě, kdo ví, kdy zase přijede.“
„ Markovi to nevadilo?“
„ Asi ne, byl pořád ve vaně když jsme vešli do domu. Tom mu vlezl do koupelny, popřál mu dobrou noc a odešel do svého pokoje.“
„ A ty si stála na chodbě jak trubka.“
„ Měla jsem jít za ním do koupelny?“
„ Jistě!“
„ Když vyšel měl na sobě hněděj župánek s medvídkama.“
„ Jako malý děcko. Vždyt´ už chodí do sedmičky!“
„ Náhodou byl v něm roztomilej.“
„ Když to říkáš.“
„ Pak jsme si lehli do postele.“
„ Vau, chci detaily.“
„Chvíli jsme si povídali.Krásně mě objal a začal mě jemně líbat. Bylo to neskutečný, božský...“
„ Ach, paráda,“ vzdychla Sandra.
„ Hladil mě a pak se mu zavírali oči. Tvrdil, že je unavený. Celé odpoledne pomáhal tátovi tahat z lesa dřevo.“

„ To jediný ho omlouvá, nebo neumíš líbat! Víš co, zítra se stavím a můžeme líbání spolu natrénovat.“
„ Ani náhodou, si se zbláznila ne?“
„ Neboj, třeba se ti to zalíbí. Tak pa, pa pusinko.“
„ Pa.“

Sandra mi nasadila brouka do hlavy. Líbat se od ní nenechám. Spíš si myslím, že ona potřebuje cvičit. Jenže školní výlet se blíží. Měli by jsme být připravený, ale proč mám ten pocit, že bych raději líbala staršího Toma?