Dopis

Milý Filipe,
nevím proč, ale vždy když se večer v práci podívám z dálky na osvětlený hrad,vzpomenu si na tebe.
Na tvé modré tričko, na sluneční brýle co sis vypůjčil od syna. Na vepřový plátek kterým si mě nakrmil. Na to jak si najednou zmizel když se stmívalo a já tě dodnes podezírám, že sis někde za hradbami hradu užil nezávazného koitu.
Hlavně si vybavuji moji prudkou žárlivost. Netušila jsem tenkrát jak moc toužíš po ženách, ale taky si pamatuji tvůj smutný melancholický pohled způsobený větším konzumem alkoholu.
A nakonec na strávenou noc u tebe v autě. Ani ses mě nedotknul a já tě chtěla tak moc, zároveň jsem se bála. Bylo to jen pár dní od našeho seznámení. Přesto si myslím,že ta svatojánská noc byla vyjímečná a my si otevřely svoje duše krásným pozdním povídáním a tím pádem mohlo vzniknout naše krásné přátelstvi.

Linda