Lodě

Ploužím se šedou ulicí,
v myšlenkách ztracená plavu,
když náhle z hlubiny davu
noří se oči tvé zářící.

Na chvíli končí mé snění,
nádech a výdech - teď žiji!!!
Ale tvůj pohled mě míjí.
A moře se vzdouvá a pění.

Po tvém boku kráčí žena
a mně je to najednou jasné,
maják, co vedl mě, zhasne.
Kanonýr hlásí "Potopená."