LA

Jasně, že bych chtěl být slavnej básník,
zatím tak jen žiju,
život kráčí ztěžka,
a občas trochu piju
a byl bych na hollywood hills a hledal dekadentní párty filmových hvězd, kde bych ze sebe sejmul tíhu básnictví.
Utopil múzy v broušených lahvých výběrovýho rumu u pokroucenýho bazénu plnýho rozjařených štětek, co si říkaj herečky
a teplej vánek červnovýho večera by byl těžkej, jak vůně kubánskejch doutníků, co zaplní prostor prosklenýho domu až se dusíte
a taky bych potkal všechny ty hvězdy
a oni by říkali:" hi M how things goin´"
"pretty good" řekl bych a utřel sliny do vytahanýho trička
a oni by zkřivili koutky a přivřeli víčka
"já už s tím zkončil..."
"ale hovno!pojď..." řekl bych a šel se zas podívat na ty zasraný světla LA a cítil bych, že všechny takový hvězdy jsou jen kýblem sraček, zavřel bych oči a cítil se daleko, daleko u člověka, co stojí u okna a sní, že bude hvězda jako teď já.
Bych tam byl s ním a on tady a oba bychom to věděli stejně a naše duše by se proháněli přes oceán noční oblohou tam a zpět.