Dáreček

„Koukej, co jsem ti přinesl,“ ozval se příchozí.
„Mňau,“ odpovědělo koťátko líně a jenom se protáhlo.
„Ty nechceš dáreček?“ zeptal se muž a došel ke zvířeti.
„Mňau,“ zaznělo odmítavě od kotěte. To už mělo zvíře ruku svého majitele na hlavě a nahnulo se do lepšího úhlu, aby jí mohl lépe podrbat.
„Takže nechceš ten dárek?“ optal se, se zklamáním muž.
„Mňau,“ otevřelo kotě oči a při zaslechnutí smutku v hlase majitele dalo do toho svého hlásku nadšení.
„Takže chceš dáreček,“ zkoušel to ještě jednou pán, tentokrát s větší radostí.
„Mňau,“ odpověděla kočička, nakažená veselostí mužem.
„Opravdu ho teda chceš?“ provokoval teď už muž a usmíval se od ucha k uchu.
„Mňau!“ tentokrát to bylo nedočkavé.
„Takže opravdu?“ nedal si pokoj páníček.
„Mňau!“ hněv v hlase koťátka byl skoro hmatatelný.
„Tak dobře! Uklidni se jo?“ smál se muž a zadržel packu od kočky těsně před tím, že dopadla na jeho kůži.
„Mňau!“ bránilo se kotě rozhořčeně.
„Tak tady máš!“ rozesmál se pán ještě více a postavil před svou společnici malý zabalený balíček.
„Mňau?“ tentokrát se koťátko podivilo.
„Je si to otevři. Když umíš zničit gauč, tak proč ne balicí papír,“ popostrčil muž balíček ke zvířeti.
„Mňau?“ ujistilo se kotě a po přikývnutí majitele začalo packou přejíždět po dárku. Prvně jemně, jako by se bálo, že ho nějak poškodí. Později, když se s balíčkem nic nestalo, silněji, až nakonec vystrčilo drápky a pustilo se do rozbalování s vervou a dokonce i s pomocí zubů.
„Mňau?“ zeptalo se znechuceně zvíře, když se zbavilo všeho papíru.
„Ano, je to lopatička!“ nadšení v hlase muže působilo na koťátko přesně opačně než při oznámení dárku.
„Vrr,“ kotě pohrdavě hledělo na předmět.
„Je pro to pro tebe!“ úsměv na tváři majitele se ještě roztahoval, kdežto hněv kotěte rostl.
„Nelíbí se ti?“ tentokrát se rozesmál muž a to byla poslední kapka pro zvíře. Mrsklo tlapkou po předmětu, až dopadla lopatička na zem, a se švihajícím ocasem opustilo místnost.