pro mého holoubka
pro mého holoubka
Anotace: věnováno
Mluvím k Tobě
ano k Tobě a dívám se nahoru
sedl sis na kolotoč svých potrhlých snů
připnul křídla holoubka a uletěl
a stejně
Tvůj knír zakousnutý v nebi
už zase kokrhá
do mých rán (já ho slyším)
Vůbec jsem nebrečela, za co mě máš...
Tak dobře, trošku...
vím že mě vidíš
usvědčila Tě piha
chybíš
Komentáře (16)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
...lekl jsem se, že by to mohl být Stalin...
26.11.2016 09:00:23 | Jort
No jo, není knír jako knír a Stalin nenapsal Pihu na nose, ten psal jiné dějiny... :)
Děkuji.
26.11.2016 10:05:21 | Philogyny1
když mi odcházel táta, bylo to zlý a zvláštní, čekal na to, až se rozloučím... tehdy jsem poté seděla na jednom schodišti v jedné budově a pustila skleněnou lahev dolů a sledovala jsem jak se tříštila... slzy mi už netekly, už nebyly, jen jsem pozorovala to sklo, co se tříštilo o ty schody...
pak jsem narazila na anděly, na knihy o nich, o zkušenosti s tím, že něco mezi něčím je a je možnost to vnímat...
vnímám...
myslím, že duše jsou tu
já prostě tátu cítím
nikdy už mě neobejme, ale...
26.11.2016 01:13:42 | zelená víla
Píšu, protože mám podobný pocit jako Ty. Já se probudila v noci, byl den před Štědrým dnem. Najednou jsem vstala z postele a udělalo se mi strašně špatně, byla to snad setina vteřiny, nikdy na ten pocit nezapomenu, nejde popsat a hlavou mi prošlo táta. Chtěla jsem se sebrat a jít domů, bylo to hrozné a pak mi ten druhý hlas řekl, co když to není pravda a ty budeš bušit na okno a on bude žít, co jim pak řekneš. Ale v hloubi duše jsem věděla, lehla jsem si na krajíček postele a čekala, až zavolá máma...
Děkuji za Tvou vzpomínku, já od té doby hodně přemýšlím o přenosu energie, nedávno se mi to samé přihodilo s mou kamarádkou, ale ten moment, kdy mi bylo tak zle, už chyběl...
26.11.2016 10:00:53 | Philogyny1
Přemýšlel jsem co k tomu napsat. A nejlepší bude když prostě budu držet zobák. Moc hezká báseň.
25.11.2016 12:14:42 | kosák
Dokážeš to vygradovat a ten poslední řádek se zabodnul jako nůž... :-))
25.11.2016 08:12:05 | Iva Husárková
...napsal...
přesto se snadněji umírá tělu
jehož se dotýkaly stovky žen
než duši
plné ještě nenapsaných básní...
25.11.2016 11:49:31 | Philogyny1
Phil, ale já věřím, že duše neumírá... :-)
25.11.2016 13:05:11 | Iva Husárková
Jestli se smím připojit, tak já jen chci říct, že si myslím, že duše je život, který je v člověku ale to, co bude žít, je lidský duch, ne duše. Lidský duch je nesmrtelný :-)
Duše je dech života... Takže když člověk odejjde z tohoto světa, nebude dech (duše), nýbrž lidský duch.
25.11.2016 14:09:00 | Tvořilka Lenka
zajímavý náhled na věc, je to něco, nad čím často přemýšlím...
Děkuji.
25.11.2016 20:31:12 | Philogyny1