Susanne
Susanne
Anotace: věnováno
O ní jsem chtěla psát
řekla
"chci si je nechat vytetovat na předloktí
nejdřív Rózinku tu miluju nejvíc
a pak postupně další" a pak taky
"já jsem musela být v minulém životě pěkná mrcha když
dostávám tak zabrat
někdy se nezdvihnu ani z postele"
sní o bílých kuklách motýlů
a všechen její život je zamotaný ve špagetách všech těch
ztracených duší jezevčíků
z toho vozíku
se odvíjí ve stopách kol dějiny
a kaluže
přece nelžou
teď
ji rozradostňuje pomyšlení
na tu blízkost
schovanou
v tetovací tuši
nejvíc bolí černou
má veliké srdce tak se to říká
a kdyby mohla tak spasí celý svět jako Matka Tereza
a někdy když
padá hvězda
tak přeju si
ať její Motýli se snáší
na teplo domova
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
pro mě nejvíc bolí barevnou, ale tohle je jako celek tak dokonalé, že nevím, co jíného říct, tak asi plácám nesmysly :)
27.11.2016 19:04:19 | iluzionistka
Já měla na mysli i to, že někteří umírají a pak, já chodila pořád v černé,
někdy je to těžký...
Děkuji.
27.11.2016 20:48:48 | Philogyny1
Nejvíc bolí černou? Jako vážně? :) Líbí se mi jak skládáš a vrstvíš pocity, jako chutě kopečkové zmrzliny ... Nad některými lidmi nám srdce trne a oni zatím mají na rozdávání ... pěkněś, Philogyny
27.11.2016 18:48:33 | Ragnell
Já byla už dvakrát objednaná a odřekla, mám dva motivy a dilema...
Děkuji. :)
27.11.2016 20:44:33 | Philogyny1
:) já pořád ještě uvažuji ... hledám na těle místo, které bude důstojné i v sedmdesáti:))) Ale možná zkusím jen hennu, ta prý po čase mizí - takový permanent ... motiv mám, ale chtěla bych si ho namalovat sama, pracuji na tom ... :))
četla jsem koment pro Iluzionistku ... černou jsi použila dobře, dá se vykládat všelijak ...:)
28.11.2016 10:52:14 | Ragnell
...v sedmdesáti už můžeme být klidně i za Pipi Punčochatou, hlavně, když budeme zdravé, živé a vitální! (vysmáté)... :)
28.11.2016 15:23:25 | Philogyny1
Skvělý Phil. Setkání s takovými lidmi člověka obohacuje, a i když to na první pohled vypadá, že jim něčím pomáháme, skutečnost je úplně opačná. Oni dávají nám a hodně. :O) ST
27.11.2016 15:33:29 | Tichá meluzína
jednou ..snad ještě jako dítě, jsem zažil pěknou věc..otevřeným oknem do světlíku k nám vletěl motýl. Bylo to v dosti krutý zimě-kol dvacítek
pod nulou..motýla jsem krmil kapičkama medu a z malý lžičky vodou, pozoroval jsem ho lupou-jestli nemá sosík příliš oblemcán medem..vydržel u nás asi dva dny..pak někde zmizel-v rozloze našeho bytu to nebylo
nic překvapivýho...:-D* ST*
27.11.2016 13:24:22 | Frr
Já zase chodívala na půdu, tam měli na starých trámech kukly a pak se z nich líhli...
Děkuji.
27.11.2016 16:29:18 | Philogyny1