klíč___
klíč___
Anotace: ___
Dům z ostře pálených cihel
živá zahrada
objímá
ty děti na židlích jsou hluché
svět on-line běží s nimi
obrazy ve sluchátkách
(a ani neví kam)
ven už jen šťastní psi
"jsem šťastní psi" říkám
pokaždé s večerem
pode dveřmi
ticho po kouskách podřezává
G klíčem nedohrané partitury
tenký žlutý pruh
nás dva
Komentáře (15)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
tenhle svět mi taky trochu děsí... mně se tohle vyhnulo, ale znám i fůru dospělých, co jsou on line neustále...
23.02.2017 12:16:43 | zelená víla
Ten svět on - line mě děsí, ale ne kvůli sobě, ale kvůli našim dětem, obírá je o lidskost, o hlasitý smích, co je slyšet a vidět na očích, o kus modrého nebe a slunce, když skončí škola, ale jim se nechce ven...ubírá jim kus obyčejného štěstí, pěstuje v nich virtuální pocity a zážitky, se kterými si jednou, v tom skutečném světě možná ani nebudou umět poradit
22.02.2017 14:24:50 | Nikita44
Lepší je svět naživo, než jen on-line (a proto na literu trávím hodně času :-D). Těším se na procházku po lese...
22.02.2017 13:29:10 | maková dívka
Ten les je jediná jistota dne... :)
22.02.2017 18:07:38 | Philogyny1
Přesně. Osvobozující, z lesa čerpám mnoho :-)
22.02.2017 21:31:29 | maková dívka
Připomnělo mi to, jak v Japonsku mají na kraji každého chodníku žlutý pruh pro nevidomé.
Krásné, "šťastní psi". ;-)
22.02.2017 12:39:49 | A42
Ano, a žlutý pruh světla pode dveřmi a věčné ticho, co pálí nevyřčeným... :)
22.02.2017 18:06:59 | Philogyny1
možná hluché ale o to víc vnímavé...
22.02.2017 12:06:46 | enigman
Po pravdě, když řeknu, vynes odpadky, tak je najednou i chromý, když mu dám pod nos večeři, ožije, ale neodnese si ani talíř, nemá na to čas, někdy mne to až děsí...
22.02.2017 18:04:21 | Philogyny1