mám uši ke slyšení?
mám uši ke slyšení?
Anotace: ...
A ona se vyjeví.
Jako se vyjevila žena, když viděla mrtvého člověka ve výtahu.
Nebyl zavražděný.
Jen už prostě nedojel.
Anebo vlastně dojel.
Někdy se to blbě specifikuje.
Padla mi do náruče, ačkoliv jsme se vůbec neznali.
Tiskla se ke mně jako bychom se znali už velmi dlouho.
Důvěrně.
Zvláštní, co vše dokáže vyvolat mrtvý člověk.
Kdybych to byl věděl, tak bych vyhledával jejich přítomnost častěji.
Člověk se pořád učí.
PS.
Jak by se mi líbilo kdyby pálili moje knihy?
Možná bych byl hrdý.
Komentáře (16)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Člověk dojíždí na různých místech. Vyhledávat je? Hmmm ..., a co když u nich bude chybět ta ženská? Trauma se pak zvyšuje, když ti do náruče skočí "chlap".
18.03.2018 13:08:10 | Koblížek
Hvězdáři Jorte:) slabiny. hmmmm. pokud se padá do náruče - pak ji musí někdo nastavit. jinak by ten padající přistál na zemi. tedy jsi ji nastavil. proč? hrdost. ten pocit už jsem dlouho nezažila. pocity...máme každý jiné. já při setkání s mrtvou jsem toužila být kilometry daleko. ale kdo by donesl krucifix a otevřel okno? slabiny vidíme u druhých. u sebe - málokdo...**ST**
17.03.2018 15:31:40 | Anděl
E.M.Ó.C.I.E. ...
17.03.2018 07:35:24 | maryshka008
:-( nebuď, Jortí, tak smutnej, možná se to ještě STane, přece vždycky je naděje :-))!
17.03.2018 06:32:02 | Fany
Na veterinu došel starý pán. Se starým zlatým retrívrem. Pes ztěžka dýchal. Dlouho stál na všech čtyřech. Důvěřoval. Čekal. Pán se třásl. Nechte ho uspat. Proč? ptal se veterinář. Ticho. Všechny oči se dívaly na krásné ušlechtilé zvíře. Pán plakal. Je starý. Často nevstane. Ale takhle zničeho… já ho neznám… to nejde na to veta. Čas zůstal stát. Místo psa který už neměl sílu. Všechny myšlenky světa vířily čekárnou obraceny zkoumány s nadějí že někdo najde tu správnou. Musíte počkat povídá veta, paní tady byla dřív. Když jsem se vrátila z ordinace nebyl v čekárně ani pán ani pes. Jediná věc na kterou si nikdy nezvyknete. ST :-))
17.03.2018 05:39:03 | Iva Husárková