nikdo nemůže být tak úplně solitér

Výr sedící na větvi v lesní obrazárně.
Vejrá jak ze studny tahají hoši v černejch županech dítě za dítětem.
Porod zničehonic.
Jak Velký třesk.
Jak odhadní cena za barák.

Nedaleko se hrstka lidí baví o kultuře.
Mladá černoška s blond kudrlinkami pije kávu z krásného hrnečku, aniž by vnímala jediného slova.

„Zabili novináře!“ vykřikl někdo až se polekal i výr.
„A co je na tom divnýho?“

Několik dětí přepadlo zpět do studny.
Nezdálo se na tom nic divného.

Dívka s blond kudrlinkami dopila kávu a podívala se na lógr na dně hrnku.
„Ano,“ řekla a nic víc.

A to všichni ti muži doufali, že se svlékne.
Ba i ti plešatí s azimuty státníků a nositelů pochodní.

Miluji tu obehranost gramofonových desek, kde je slyšet více než záznam zvuku.
Kde je slyšet čas a vesmír.
Někde v pozadí i žvanění brouka Pytlíka.
Ty prsa jsou naturál anebo práce nějakého plastika?

PS.
Když opustíš řeku a nejsi vodník, tak jsi mokrý.