v překližkovém nebi

„Život je složitý.“
Pokyvovali hlavou tři.
Mohli být klidně dva.
I jeden by na to stačil.
Tak jednoduché to je, když se mluví o složitosti života. Každý drží jiný konec myšlenky, o níž se domnívají, že je společná.

Tak byl ten golem anebo nebyl?
V hlínu se přece dá věřit.
I člověk je z hlíny.
Nebo jsou to kecy?

 VŠICHNI SI NATLUČOU SVOJE LŽIVÉ HUBY.
Jen dealeři víry se nedají odradit.
Chtěli by mě vzít za ruku a vyvenčit mě pod dozorem božím.
Kdyby aspoň dokázali přeměnit vodu ve víno.
Pár prázdných lahví bych si připravil.
Bylo by pak o čem mluvit.
Takové mluvení na sucho nemá daleko od podobné soulože.
Lubrikační gel se vždycky hodí.

Čas odkapával z kohoutku na mísu, kde jsem měl uzenáče.
Na papír jsem namaloval mamuta.
Kdybych to tak uměl jako Zdeněk Burian.
„Necháme to trochu ztuhnout a pak jdeme malovat,“ řekl umělec na bitevním poli po bitvě.

PS.
V naší ulici udělali novou asfaltovou silnici.
Smáznuli všechny ty obličeje s nimiž jsme na sebe hleděli.