reinkarnační

„Není se proč divit vizionářským pohledům do budoucnosti, kdy si jen další reinkarnace prohlíží svět.“
„Začal jsi věřit na reinkarnaci?“ zeptal se doktor M.
„Nikdy jsem nepřestal.“
„Ty jsi byl vždycky spíš takovej Plaváček. Jenom tě nikdo nikdy nenašel.“
„A co ta moje holka?“
„Do toho jsi spadl jen jako moucha do podmáslí.“
„A já myslel, že to byla láska.“
„Ale byla. Já neřekl, že ne,“ poplácal mě doktor M. po rameni.

MOŽNÁ, ŽE právě to je láska.
Jak lidi jenom tak jsou.
Jak milují svoji blízkost.
Jak cítí jeden druhého v sobě bez fyzického dotyku. Pamatuji se, že když se doktor M. dozvěděl, že umřela moje Anička, tak řekl: „A teď tě půl umřelo.“

„Dalajmáma vykládá, že se Havel reinkarnoval.“
„Jistě. Do letiště,“ řekl doktor M.
„Kdysi jsem byl pes, ale neměl jsem rád lidi, a to je pro tohohle živočicha nepřijatelná vlastnost. Podle lidí.“
„Byl jsi někdy člověkem?“
„Nepamatuji se.“

PS.

Bejval jsem taky občas indián.
Jen jsem nejedl psy.
Přísahat na to ale nemůžu.