v uchu doznívá píchnutá galuska

Vlastnil jsem dvě fretky, které měly pelech v koupelně.
Vyděsilo mě, když jsem v jejich pelechu jednoho dne viděl svého protahující psa Bulínka, který umřel před lety.
Převalil se a díval se na mě tak, jak to snad umí jen psi.
Až jsem měl dojem, že se vše navrátilo do času, kdy jsi byla ty.
Pojalo mě opojení toho tvého času.
Jenže trvalo to jen chvíli.
Jako každý duchovní zážitek.
Fretky byly zpátky, a ty jsi byla pryč, aniž jsem tě spatřil.
Ta malá zvířátka vyskočila jedno přes druhé z pelíšku a proběhla kolem mne do pokoje.

Jsme plní cestovních zavazadel.
I věčnost zařazujeme mezi možnosti svých výletů.
Nakukuji do koupelny.
Co kdybys potřebovala umýt záda.

Hlavou mi bleskla scéna z filmu Amarcord, kdy je mladý hrdina zavalen prsy tučné trafikantky.
Moc si to přál, ale pak nevěděl co s tím vším.
Zrovna takhle nějak jsme překvapováni.
Žasneme v podhradí, co všechno se tam nahoře děje.
A což teprve Svatební košile.

PS.
Je život vratná láhev?
Zeptám se doktora M.
Ten toho hodně ví.
O lahvích.