Anotace: Po dlouhé době jsem byla v rodném městě, na vyhlášení vítězů literární soutěže v refektáři Emauzského kláštera, byla to rychlovka, v poledne tam, večer zpět, vlak, metro, ale zážitky byly...
Z červených střech zrak přechází,
jsou trochu mojí nesnází.
Líbí se mi bílá města.
Jedno nejkrásnější ze sta
na Seině.
Červeně plavou
tam nad Vltavou,
všechny stejně.
Kouzelná zblízka, Praho rodná,
vyleštěná a zářící,
za mého mládí vládla šedá.
Dnes každou lesklou ulicí
ses mihla před mýma očima,
živoucím srdcem bijícím,
ta tvoje krása mě dojímá...
( nějak mě to vzalo :-))
Tak já tohle beru. "Praha je krásná loď," zpívalo se a dnes je lodí s vypucovanou nádherou. Ale pozor! Je tolik srovnatelných měst... jsem si ověřil z bezpočtu cest. Jako vlastenec - no jasný, beru moji matku měst, za nejmilovanější. Kapku si mně krásou šarmu polapila. Přikyvuji! Nějak mi to vzalo.
28.05.2019 14:20:11 | šerý
ten poslední řádek - to je ale ostuda. Ještě smajlík. Jako kdyby se básník styděl za svou inspiraci. První řádky jedou i atmosféra tu je, básnička mohla být daleko hodnotnější. Nezbývá než spolu s autorkou konstatovat: byla to (bohužel) rychlovka.
28.05.2019 11:43:17 | Karel Koryntka