Anotace: ...
Mám chuť se pusit.
Bejt plnej pusinek z minulého století.
Kdo by tomu tehdy věřil, že se dá přežít rok dva tisíce?
Za okny uhrančivé oči černého myslivce.
Kdo by se divil Viktorce?
Mám chuť ztropit scénu, hodnou pana Bergmana, z manželského života.
Když mi pustíte rádio s nějakou muzikou, tak by to taky mohlo udělat divy.
Tak lehko se zapomíná na všechny, co byli zastřelení.
Víme něco víc o člověku než je jen součet mrtvol?
Třeba kolik sní za život koblih?
"Ty idioti na městě nám odebraly lavičky," říká mi chlap se sušeným pohledem.
S kolárkem na krku, který tam má z obráceného trička.
Je na něm vidět jeho upřímná nenávist.
Touha se podělit.
O osud.
O třicet stříbrných.
"Stal jsem se opicí dřív než vyrazil Darwin na svůj výlet," říkám mu svým květem upřímnosti.
Bůhví proč odchází.
..a nádherná kompozice obrázku. Mnoho nenapoví a nechá tě v tom plavat...skvělé.
31.05.2019 21:50:09 | Pamína
slezla jsem ty schody aby káva nevychladla hody hody doprovody však já Tě mám pořád ráda :-) pusa (archivní která se ale rychle množí pozor na to) :-))
31.05.2019 11:02:14 | Iva Husárková
Zraješ. Z vinice do tekutých slov. Jen si je nechat v očích převalovat. Pěkné, a s přívlastkem...
30.05.2019 23:09:25 | šerý
Tak to bych fakt nechtěla, aby někdo věděl, kolik jsem snědla koblih! Tvoje nápady mě občas totálně odzbrojí. Hlavně si je nepředstavovat :-)
30.05.2019 20:19:34 | Pamína
Upřímnost snese málokdo. Většinou odejdou.
30.05.2019 18:18:08 | Philogyny
O negativních zkušenostech jiných lidí lidi tak neradi mluví...proto se asi tak rádi chlubí jak jsou komunikativní a pozitivní...;-) Počet mrtvol, co nepřežili rok dva tisíce? Optimisté nikdy mrtvé nepočítají, vždyť přežili, jich se to netýká...upřímně se nestarají...:-))
30.05.2019 14:23:20 | Marten
tohle se nedá naopičit, to by opice nevymyslely - nás, museli jsme tu být už dřív ... se tu pusím:D ale jinak, asi, nežs myslel :))
30.05.2019 12:47:13 | Ragnell