Anotace: Až změkneš a zesládneš, tak tě konečně utrhnou... a bude z tebe marmeláda...
Ty malý věci, co tě rozechvějou
Osmnáct cigaret do roka, zapálených jedna od druhé,
protože je ti smutno nebo veselo nebo oboje
nebo jsi jen moc pila...
Dvě kafe nalačno po dni, co ti propálil do hlavy díru
a tou teď uniká smog cizích myšlenek a
kofein...
Hlad, když si ve tři vzpomeneš, že je čas na snídani,
ale máš chuť jen na další řádek a kousek čokolády,
spousta procent a stejně nic není jistý...
Policejní auto u silnice když výjimečně svítí obě světla
ty jedeš padesát, máš zapnutý pás, ruce na volantu
a řídíš svůj další krok...
První doušek puehru tak starýho, že mu můžeš říkat tati,
ale to nejde, kdyz ho pak polykáš,
tak radsi mlčíš...
Vzpomínky. Jsou už zašedlý a kroutí se jim rohy,
nejsou vůbec důležitý, není v jich žádný palivo
a přesto tě znova popálí...
Ty, když se ho dotkneš jinak, než čekal, víš, že voníš
jako maliny a chutnáš po skořici a trochu po švestkách,
to aby zapomněl, žes nikdy nedozrála...