vyrovnejme se s alchymií

Z obecního rybníka, plného kachen a hus, vycházela parta tučňáků.
Jako kdyby se vraceli z plesu v opeře.
Ta jejich důstojnost nevyčpí.
Je konstantní.
Tady se to bohu povedlo.
Jen trochu pro tu pompu zapomněl na jejich ostražitost.
Však se námořníci divili, jak je snadné vzít veslo a utlouct jich na jednom místě nepočítaně.
Byli trochu jako židé v koncentračních táborech.
Jenže kde v tom najít souvislost vhodnou k ponaučení?
Slzy?

Plody kaštanů ohmatané nervózními dlaněmi.
Potřebujeme na něco sahat.
A to padají v dětství hloupé otázky dospělých.
„Ty jsi na sebe sahal?“
A kdo jinej by měl?

Jsem zase v přítomnosti.
V jedné z těch slupek tikajících hodin.
Proto jsem zavřel budík do kredence, abych ho nemusel poslouchat.
Poradila mi to malá čarodějka z posledního vrhu čarodějnic, když se vysypaly ze závěje špinavého sněhu se sáňkami z mamutích kostí.

PS.
Jsme nahraní.
Nebo na hraní?