v ďábelské kotelně smyslů

Děti nejsou o nic méně kruté než-li jejich rodiče.
A dospělý jedinec, který je má na starosti, klidně prohlásí, že se nedá se šikanou nic dělat.
Takřka jako by říkal, že to patří k zdravému vývoji dítěte.
Sebevraždy zřejmě páchají jen ty slabší kusy, které by bez toho jen stěží obstály v životě naostro.
Mohou to nazvat sociálním Darwinismem v praxi.
Tak jako to učinili imperiální Britové, když pomřeli miliony obyvatel díky hladomoru, který způsobili svou „jedinečností“.
Někdy nám chybí právo veta.
Čerstvá voda na zalévání květin.

Voda je průzračná.
Mléko je bílé.
Jaké jsou asi důvody barev?
Stejně jako čas nejspíš ani neexistují.
Čas je jen krajková spodnička k románům na pokračování.
Stopou v poušti, co nikdy dlouho nevydrží, jak se písek sype sem a tam.
V hodinách dvou skleněných baněk.

Viděl jsem ixkrát film Už zase skáču přes kaluže.
Nevím jestli ho viděl i onen chlapec na fotce, kterému končí nohy nad koleny.
Nejspíš ne.
Imaginárně si přikreslil vše, co by tam mělo být, bílou křídou na asfalt.
Černý chlapec s bílejma nohama.
Už zase skáče přes kaluže.