Odlepte si ty falešné vousy!

Zeď ještě stála.
Stále nesla svou pochmurnou fresku.
Komedianta s čepicí obloženého chrastím na hranici.
Jak chcete hodnotit svět po pěti stech letech?
Schválně.
Co bylo včera?

Svěřuji se svému deníčku.
Naštěstí jsem vyhodil všechny, co jsem si psal jako kluk a větší kluk a skoro chlap.
A už o tom zase přemýšlím, jak všechny vyhodím.
„Víš o co ses připravil?“ řekla mi kapkami svých slov fotografie mé ženy, a já se podíval pod postel, zdali nezmizeli mí trpaslíci.
Bez toho bych se na všechna ta slova koukal jako kdyby byla zašifrovaná.
Pamatuji se, že jsem některé jen stěží přečetl.
Spoustu jsem jich napsal na šachtě v podzemí, kde z boku chodby vykukoval zkamenělý kmen přesličky.
Opravdu tu byli dinosauři tak dlouho?
Jak jsme došli k tomu, že byli hloupý?

Kouřit či nekouřit?
Nedokážeme se zbavit zbraní, ale na kuřáky jsme políčili.
Mít či nemít strach, když člověk usíná?
Ještě, že my nejsme hloupí.
Můj milý deníčku.

PS.
„Jeníčku, kde to jsme?“
„Mařenko, nemám ponětí.“