něco

„Určitě jsem něco zapomněl.“
„Zkus si vzpomenout.“
„A co když jsem to zapomněl schválně?“

S lehce podvráceným sebevědomím postávám oblečen ve svátečních šatech po pás v rybníce s pouťovým balónkem.
Pro drobný detail, že by se mohlo něco přihodit.
Že by třeba přiletěl koráb z jiné planety.
V dálce zní kolovrátková hudba od kolotočů.
Za dřevěnou střelnicí jsem se líbal s holkou, co měla obočí jako Brežněv.
Brežněv se uměl líbat.

Nad hladinu vyjela vodníkova hlava.
„Jaký máš teď o sobě mínění?“ zeptal se hrubě, protože jsem se právě vymočil do vody.
Jen proto, že jsem se příliš ponořil do myšlenek a ztratil zábrany.
Na suchu bych to neudělal, vždyť jsem si ani nerozepnul kalhoty.
„Nic moc,“ řekl jsem. „I když...“
„I když, co?“ mračil se obočím jak...ale k čertu!
„Dokonalost je na pendrek.“
„Na něco jsi zapomněl.“
„Já vím.“