City a já
City a já
Svý city jsem se naučila skrývat.
Bylo to tak jednodušší.
Je to zvláštní, ale... někdy to najednou nejde.
Zvlášť, když se mě pořád ptáš, jak se cítím.
Pak se derou na povrch.
Nechci je pustit, ale bolí to. Tak moc.
Slyším je v uších. Jak tam šumí a vrčí.
Cítím, jak mě tlačí za očima a šimrají v krku.
Občas se prosmeknou kolem žaludku nebo proderou mezi chlopněmi srdce. Až ho skoro zastaví.
Nevydržím to. Přestanu. Se bránit.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
zadržované emoce jsou pekelným Papinovým hrncem, jenž se co nevidět rozletí..:-D*
19.10.2019 15:14:11 | Frr
Neboj se a vypusť je, uleví se Ti. I když vím, že vypuštěné city občas bolí... Posuneš se zase dál...
19.10.2019 14:27:38 | Milena
Básnička se mi obsahově nelíbí, vnímám ji jako uvedení neurčitých citových překážek, které se tak u kafe říkávají, ale málo sdělují. Udělám tohle - ale nejde to. Je to těžké, cit sídlí v srdci. Jo, cítím. Bolí to.. a podobně. Nějak tomu nevěřím. To je můj subjektivní dojem.
Slova samotná a jednoduché věty se mi líbí víc.
19.10.2019 14:15:38 | Karel Koryntka