Když květy konejší bol

 

Dotýkám se prázdnoty

Ustrnuti, že jsme kdysi

žili. 

Plaveni zvětralými

puklinami

vyvřelých chomáčků

štěstí. 

Foukám

foukám k vůni

prochladlých květů.

Foukám,

hřeji tvůj stvol. 

Ještě ne. 

Ještě mi neumírej. 

S posledním květem

posečkej a přilož

ho pak

na můj  bol.