O zubním plaku a tak

     Na internetových stránkách „Poezie pro každý den“ jsem si přečetl básničku jisté Veroniky Svobodové (nevložila ji tam sama, tam mohou členové vkládat jen díla jiných autorů), která zněla: Vytrhám si knír / večer jdu do kina Mír / Oholím si raději i kundu / možná tam potkám Tondu.

     Nechtěl jsem zapřádat zbytečné debaty o tom, co je a co není poezie, ale vzpomněl jsem si, že se mi v noci na ten den zdál sen o zubním plaku, jak nešel vyčistit, a řekl si, že když může ona, tak já také a napsal jsem:

Na zubech mám plak,

jenže někam spěchám,

tak ho zatím nechám, 

vyčistím ho pak.

     Veronika Svobodová na to reagovala, že se jí moje zubní poezie líbí. Odpověděl jsem, že upřímně děkuji, ale kdybych měl napsat čtyřverší, které by obsahovalo slovo „kunda“, musel by se mi zdát sen se sexuálním námětem. Mně se ale takové sny k mé lítosti nikdy nezdají. Ale kdyby se mi zdál, a byl by to třeba sen o nepovedené souloži s Danielou, pak by čtyřverší vypadalo například takto: 

Danielo, je to v pasti, 

kunda se ti děsně mastí, 

byl by to tak krásný sen, 

jenže on mi vyklouz ven. 

     Kdovíproč mě napadlo jméno Daniela. Chvíli jsem o tom přemýšlel, ale pak mi to celé přišlo blbé, ale je také možné, že se takto u mě projevuje už stařecká demence.

     Takže ještě aspoň stylizovaný obrázek, který by mohl zobrazovat třeba Danielu.