Flikujeme to, jak jen se dá
Flikujeme to, jak jen se dá
Anotace: ...
Nejhorší je žádat ženu o ruku při veřejném dění.
Ona je bez šance, ale taky může dojít k pěknému pokoření.
Co teď s tím prstýnkem?
Ještě, že neobjednal kostel.
Proto jsou vědmy pořád potřeba.
Jak se jinak vypořádat s osudovými rozhodnutími?
A ony to vědí.
Jsou jako supi posedávající na okolních větvích.
Klub skeptiků nemá proti nim šanci.
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
je asi lepší nechat to prostě být, než se ptát, co je psáno ve větvích;)
12.06.2023 09:17:10 | Sonador
Mi to nahodilo, jak mi došel poštou zásnubní prsten a já najednou nevěděla, co s ním...
11.06.2023 21:53:15 | Philogyny
žádat o ruku je poněkud problematické...co bych si s ní počal a co ona bez ní?...
11.06.2023 21:22:49 | enigman
jj.
To je jak ta hádanka:
Co uděláte, když vám malomocný podá ruku?
No vrátíte mu ji.
:-)
Trocha černého humoru na odlehčení.
Ono se smyslem pro černej humor se to má jako s nohou.
Člověk buď má nebo nemá.
12.06.2023 09:54:58 | La Suneteto
Vědmy jsou šarlatánky a na nic. Brát hlouposti co nejmenší krajíc.
Já si nenechal ani hádat z ruky. Výsledek vždy ošidný a bez záruky.
10.06.2023 01:37:55 | šerý