Anotace: ...
„Minotaurus neexistoval,“ řekla žena s hráběmi na ústavní zahradě s takovým přesvědčením, že by jí člověk skoro věřil.
„Jak by to bez něj fungovalo?“ zeptal jsem se.
Ty oči jsem neměl vidět.
Lepší by bylo vidět podrážky Kristových sandálů.
Ten chudák šlápl na žvýkačku.
“Dnes se mi zdálo, krátce před rozedněním, že se mi zastavilo srdce,” řekl muž od jiných hrábí.
“Byl jsem tak blízko zesklovatění očí a panika nikde.”
“Těšil jste se.”
“Málem jsem se ztopořil.”
“Taky se těším.”
„Líbí se mi, jak se ten čert směje,“ řeklo kolečko naplněné listím.
„Poctivec, co jde vždy k věci a na rovinu. Má svoji nabídku. Chceš? Nikdo tě nenutí, ale přeci nebudeš sám proti sobě?“
PS.
„Kolik štěstí ty lidi potřebují?“
Ptá se frustrovaný kominík, když jde kolem ústavní zahrady.
Ošoupán doteky, že vypadá jako mlynář.
Otřel se prstem i pošťák.
Kdo nehrabe, jako by nebyl. Takové hned tak nepustí... :)
08.07.2023 13:59:03 | Philogyny
To je fajn..a co teprve list a list a list:).
Měj se krásně Jorte.;)
08.07.2023 13:02:50 | jenommarie
Rád si u tebe čtu. Máš tam všední životní úhly, kterých můj zrak nedohledá*
07.07.2023 01:07:21 | šerý
Od svých hrábí vám řeknu, co divného se onehdá přihodilo mně:
Přišla mi SMS, divná, a v ní stálo:
"A stejně se ti nepročistím, protože to moc chceš a očekáváš. Tvoje Karma."
No nic, hrabu dál.
Na večeři máme v šaškeci špekové knedlíky, tak snad se těšíte stejně jak já.
06.07.2023 17:52:42 | CORONATION
na zahradě psychiatrického zařízení poblíž Londýna se ptala ošetřovatelka básníka Ivana Blatného, jenž seděl na lavičce mezi haldou svých papírů
a zamyšleně pokuřoval, proč raději toho krásného podzimního dne neshrabuje
listí s ostatními spokojenými klienty a ten jí hned zázně odpověděl, že nemá čas - "BÁSNÍK PŘECE VŽDY PRACUJE NA PLNÝ ÚVAZEK" ** ST*
06.07.2023 16:34:39 | Frr