Líbí se mi fantazie uhnízděná v lidství

Sestavil jsem obrázek z omletých říčních kamínků.
Hned jsme si byli bližší.
Ty a ty.
Korkové zátky od vína.
Těžko se zbavit závislosti.
Vařečka se sladkým těstem na pomoučněné tváři.
Něco svátečního se vždycky najde.

Dekolty plné spadaného listí.
Mám už jen pár stromů, které miluji.
Nikoliv pro dřevo na rakev.
Stačí mi, že jsou.
Než se najde nějaký idiot a porazí je.
Důvod se vždy najde.

Sám se rád dotýkám stropu, když na něj dosáhnu.
Stojím na tvých špičkách nohou.
Přes tvé rameno se dívám do ulice.
Je tam matka s dvěma dětmi, co jsou trochu neposedný.
Z puklého betonu vyrůstá květina.
Bez důvodu?

PS.
Za něco občas stojíme, a to tehdy když se smějeme.
Především sobě.
Na svém hrobě.