Kolik je třeba prožít v životě životů?

„Fantazíruješ.“
„Ano.“
„Co z toho?“
„Jak to mám vědět?“
„Proč bys to dělal, kdybys nevěděl?“
„Možná, že právě proto.“
„S tím nikam nedojdeš.“
„V to taky doufám.“

Společnost toho dělá tak málo společně.
Tak proč se jí říká společnost?
Jakmile začneme dělat něco společně, tak z toho většinou kouká malér.
Třeba válka.
No ale shrabovat zahradu v blázinci společně.
To by snad šlo.
Netvař se tak pitomě!
Tady snad můžu.

Převléknout se do krajiny.
Do cizích očí.
Svíček na narozeninovém dortu.
Nahodit udičku.
Chytit zlatou rybku.
A pak ji pustit bez jediného přání.

PS.
Co to je?
Ptám se zdi a přemýšlím o tom, že bych ji měl pomalovat.
Jen mít dostatek odvahy.
Jedno místo na zdi je popraskané.
Kdyby se aspoň smálo, ale ono se mračí.