Věčný omyl člověka zplozeného za kupkou hnoje jednoho nemravného večera

Na asfaltové ulici křídou namalovaný panák na skákání-
„A kde má prsa?“ ptá se malý kluk.
„To není ona. To je on,“ sděluje mu holčička-
„Proč?“
„Přece by jsi neskákal na holce?“
„Proč ne?“

V Polsku zakázali školačkám krátké sukně.
Aby nedráždily spolužáky a učitele.
Já věděl, že mi něco poškodilo život.
To bylo to věčné dráždění.
Škoda, že to odhalili až v 21. století.

Mluvili o příkladech, jakoby člověk byl početní úlohou.
Odpovědi z těchto výsledků mají spoustu desetinných míst.
Snad více než samo pí.
„Ty píčo!“ vyjekla krásná holka na ulici ke své kamarádce.
Byl jsem zaskočen.
Jakoby mi noha zůstala trčet v ocelovém oku.
Asi jsem šlápl do hovna moralizujícího dědka.
A to jsem neřekl jediného slova.

PS.
Kouzelník má taky narozeniny.
Nikdo se tady jen tak nevyskytne.
Dostal by Bludný balvan.