Pomocí uhlíkové metody hledáme čas

Až dole u paty domu přehrávají si staré ženy koncerty svých sexuálních zážitků.
Žvýkají kousky potravin a solí si den dny.
Hovoří plynně o mrtvolách, co byly jejich milenci.
Ucucávají z lahve vaječňák.
„To není alkohol.“
„Kolik jsi tam přidala toho rumu?“
„Slzu.“
„Hm. Obryně Stáni.“
Ulicí přehrčel starý mládenec na motocyklu.

Ukazatele na cestě mají napsané jen tři šestky.
Na každém z nich jen to a nic jiného.
Ještě včera tomu tak nebylo.
Co má dnešek společného ze včerejškem?

Co si to tam šeptáte?
Jistěže má život spoustu podtextů.
Jak by jinak mohl fungovat?
"Víte snad vy vždycky, co vyprávíte, když se napijete?" křičel jsem z okna do tmy.

PS.
Tolstoj si psal do deníku jak s ním tříská sex.
Pak s ním zase třískaly výčitky, když se vychrápal s nějakou štětkou.
Taky mu překážel majetek, co vlastnil, a dá se říct, že i lidi.
Tak se stal humanistou.
Humanismus je cesta, jak se oprostit od lidství.
Lidství, které tolik bolí.