Anotace: ...
Rád jsem se díval jak pod stromem sbíráš jablka.
Čas byl průhledný a malován slzami, které nebylo třeba držet na uzdě.
Žil jsem v tvém prostírání.
Ochutnal jsem opatrně kávu, kterou jsi mi uvařila.
„Ty mi nevěříš?“ zasmála jsi se.
„Ty věříš taky jenom Pražskému Jezulátku.“
„Proč tady jsme?“ ptala jsi se.
A já nebyl schopen odpovědi.
V mládí rádi trháme nezralé ovoce.
Co je zralé nám připadá mrtvé.
Ten náš trojrozměrný svět.
Je to hodně nebo málo?
Už jsme tací, že chceme víc.
Proto jsem tvé fotografie přemalovával vrstvami barev.
Vždy se najdou chvíle kdy přemýšlíme stejně.
Nezávisle na tom, jak daleko jsme od sebe.
Kvantové provázání?
Já se snažil.
Vyrobil jsem luk a šípy, ale láska bude jistě něco jiného.
PS.
„Koho zajímají řeči pamětníků?“
„Pamětníky.“
Dnes jsem přišla zmoklá domů a muž na mě, zda jsem již poděkovala pratchýni za dárek k narozeninám!"ještě nepoděkovala", a hlavou mi jelo,že na ten hovor potřebuji klid a čas, hodně času. Vzal iniciativu do svých rukou a vytočil její číslo a předal.
Babi je skvělá a úžasná Dáma, po několika málo větách řekla, že je to dnes právě 40 let,kdy zemřel její první manžel v pouhých 38letech. Během hodiny odvyprávěla celý rodinný příběh. Pro mě velmi kvalitně strávený čas. Projekt ČT Paměť národa je úžasný.
15.11.2023 21:17:24 | Papagena
Vždy se najdou chvíle, kdy přemýšlíme stejně,
protože těch možností není neomezeně,
občas jenon ano, či ne.
05.09.2023 21:32:56 | Žluťák
A koho zajímají památky??? Jen památkáře??? Houbec, se mrkni, kolik je na světě turistů... napříč věkovýma kategoriema...:-) takže jestli se se svejma posledníma větama ztotožňuješ, OK, ale nedělej to plně, please :-)
05.09.2023 10:43:40 | cappuccinogirl