Anotace: ...
Zablesklo se.
Lidé se rozcházeli.
„Vypadalo to jako něco mimozemského.“
„Byla to jen akce supermarketu. Slyšel jsi.“
„Slyšel, ale taky jsem viděl.“
„Stejně ti to nikdo neuvěří.“
S tím se nedalo polemizovat.
Na nádraží hrála parta lidí bolero.
Tahle skladba má sílu všude.
Rozkreslený chlap sedí opodál.
Je nahozený jen černou tužkou.
I tak bylo vidět, jak usilovně přemýšlel.
Bílá paní chodila poněkud bezradně mezi lidmi.
Vidělo ji jen dítě, které se pomočilo.
Muselo být potrestáno.
Bezdomovec si odváží na vozíku ze supermarketu majetek.
Kopii Mony Lisy.
Je to jistě kopie.
V Louvru by se nespletli.
PS.
On, ale nevypadal jako sebevrah-
A jak se to pozná?
Vždy mi pobaví, když lidé mluví, že vypadal spokojeně a ne jako někdo, kdo se rozhodl.
To je právě to, že se rozhodl.
A o tom to JE.
Uvnitř každého
svět nekonečných myšlenek.
Pocitů. Sešněrovanosti.
A potvrdit úsměvem..
ještě neznamená..
že je šťastný ..
třeba už vidí dál..
za hranici..
.
Jorte, mě se při čtení tvých
potvrzuje jediné.
Máš rozhled v hloubš..
a i dál.
Mnohem dál. ;)
Měj se krásně. Pa
17.09.2023 15:21:57 | jenommarie
Jsem trošku v rauši,
jako ze sexu, či piva,
když ze sluchatek do uší
line se Bolero od Ravela.
Překrásná, jemná hudba,
s rytmikou prostě prostou,
sexy gradace toho dila
dostává mě do kolenou.
Netvrdím, že jsem střízlivý,
ale o to je to lepší,
život je jen tehdy nádherný,
když máš u sebe nejbližší!
Dokážeš svými texty krásně inspirovat:)
17.09.2023 12:51:17 | Žluťák