Chemie je TA, která má navrch

Otočil jsem se a vzal do ruky pohrabáč.
V místnosti plné bytostí by mě k ničemu nebyl, ale patří to k atavismům, co jsou uvnitř každého člověka.
Můžeme si o sobě myslet, že jsme civilizovaní, ale stačí tak málo.
Všechny ty masky spadnou a zůstaneme ve světle ohně jako polonazí jeskynní lidé.
Jen už na nás není tak pěkný pohled.
I mě se spalo lepší pod postelí.
Pro větší pocit bezpečí na ni spal můj pes.

Popravdě řečeno jsem rád, že nepatřím k národu, či jakékoliv zdatné komunitě, která si uzurpuje práva nad jinými lidmi, které srazí pod roveň plnohodnotných bytostí.
Nechtěl bych být nadčlověk.
Co bych si počal?
Přetlačovat sám sebe.
Jak chcete tančit mazurku ve svěrací kazajce?

Kdepak politická korektnost.
Slovíčkaření nemůže člověka změnit.
„Spravedlnost? Zbláznil jsi se? To by byl konec civilizace.“
„Vadilo by to?“
„Jaký by byl svět bez gilotiny?“
„Jaký je svět s gilotinou?“

PS.
Vedle mě šel na přechodu chlap s bílou hůlkou.
Najednou se zastavil a třeštil na mě oči.
A já netušil jestli mi vidí a jestli ho děsí pohled na mě.
Nebo mě cítí?