Nejde jen tak přetočit tachometr

Baletka tančí než ji sestřelí nažehlení mladíci.
Pokropeni voňavkou z papírových růží.
Zločin a trest.
To zní strašně lacině.
Jako namalovat mrkev v hodině výtvarné výchovy.
Špatně!!!

Taky jsem se kdysi pokoušel lézt na sloupy vysokého napětí.
„Je to nebezpečný!“ říkala matka a měla pravdu.
Nikdy jsem nevylezl až nahoru a nepamatuji se, že by to někdo udělal.
To jsou takové maličkosti, díky nimž jsme přežili.
Okusili jsme nebezpečí ale nedotahovali jsme to do konce.
Nebyli na nás kladeny takové nároky jako na dnešní děti.
SUPERSTAR!

„Myslíš, že ho někdo sestřelí?“ ptá se mě výčepní z hospody, co je věčně prázdná, protože v pivních trubkách hrají myši vodní polo.
„Ke střelbě dochází vždy,“ řekl jsem.
„No, ale tohle je přece jen krapet něco jinýho,“ opřel se o výčep.
„Jenom proto, že je to Pták Ohnivák?“
„Jo. Něco takovýho jsem měl na mysli.“

PS.
Posedávají na rozcestí.
Všichni ti kouzelní dědečkové, co jim kručí v břiše.