Vzývání neskutečnosti na prahu skutečnosti

Rybáři nahodily pruty.
Chtějí mít ve vezírcích kapry pro sváteční stůl.
Někteří jen čučet na vodní hladinu.
Nahá Maruška v rákosí vykřikuje SŮL!!!
S impotenty to nic nedělá.
Jednou jsem se vyslal na kometu a fakt to tam není nic moc.
Nevadí mi samota, ale tam jsem byl přeci jen moc sám.

Jen ti největší zoufalci se snaží vykřesat oheň, který již dávno hoří.
Chtějí hořet.
Chtějí, aby hořeli všichni.
Ale když se mi chce na záchod, tak přeci nemusejí jít všichni.
Nedokážu si představit, že by sedm miliard lidí věřilo v jedinou pravdu.
A šlo kolektivně na záchod.
Kdo vlastně nastavuje druhou tvář?

Vidíš se v tom skle?
Vidíš mě přes to sklo?
Rád bych se roztříštil do zrcadel kosmických, tak aby v dimenzích tančili andělé v podvlékačkách.
Příští poloha bude misionář se ženou na svačinovém papíru věčnosti.
MUSÍ PŘECE EXISTOVAT NĚJAKÉ VYSVĚTLENÍ!

PS-
Ostrouhal jsem si tužku.
Na kus papíru jsem nakreslil prase.
S tím zakrouceným ocáskem.
O moc víc kreslit neumím.
O moc víc toho ani nepotřebuji.