Anotace: ,,,
Vidím tvůj hřebík ovinutý pavučinou.
Vzkaz Kristův vypsán písmem kipu v pavučině.
Bůh není láska.
To jen člověk do toho spadne pro všechnu tu chemii v hlavě.
Psychiatr se zeptal Krista: JAK SE CÍTÍTE?
„Víte,“ řekl japonský muž.
Účastník dopadu atomové bomby z první řady.
„Ono to bude znít jako rouhání, ale on ten výbuch byl vlastně nádherný.“
Člověk v sobě estéta nemůže zapřít, když už estétem je.
Ránem holka klapala domů klínovým krokem a ztrácela mince z automatu.
I v ní je Bůh.
Vy se snad domníváte, že v těle kurvy nemůže být Bůh?
Máte dojem, že je Bůh vyznavačem selekcí jako člověk?
Vy to víte?
No to je jiná.
PS.
Víte kdo já jsem?
V okamžiku, kdy začne člověk používat tuto větu, tak je v hajzlu.
Vždy, kdy se mi na tkaničce udělaly kipové uzly, tak se mi při luštění měnily v gordické. Však nikdy jsem je nerozetnul. Od té doby raději pročítám "kipi" námořnické, které voní dálkou a mořem.
Ten Japonec ve mě rozbil představu o neestetické smrtelnosti. Ale je otázkou, k čemu jsou vůbec taková estetická "osvícení."
15.11.2023 16:56:35 | šerý
Když trhnem oponou a odhalíme své identity, může to být pro mnohé zklamání... důležité je, že víme kým jsme tam uvnitř...nevím zda Bůh, však cítím, že jsem láskou...tedy než mě někdo naserete ;D
15.11.2023 14:38:14 | Malá mořská víla
Dnes je tvá pavučina myšlenek fakt hodně zajímavě utkaná... co je v ní v kipu provedení, nerozluštím, ale i tak zbylo hodně, co mne oslovilo. Díky. Krásnej den.
15.11.2023 11:22:24 | cappuccinogirl