Anotace: ...
„Zdál se mi sen a nevím, co s ním.“
„To už tady bylo. Chlap měl sen a pak ho zastřelili.“
„Asi o něm někomu řekl.“
„Řekl.“
„Měl mlčet.“
Na ulici mě míjela matka se synem, a já zaslechl, jak mu říká: „...já vím, že to může znít jako bláboly, ale je v tom moudrost...“
Kluk jenom něco zahučel.
A já neměl tušení o jakou moudrost šlo.
S moudrostmi je vždy taková potíž.
Dívka v nesnázích.
A on.
Zachránce.
Jako předehru může preludovat na klavír.
Ponechat ještě pracovat stín.
Než vejde na scénu a vezme ji do náručí.
Dostal facku.
Ke všemu kolenem do slabin.
Takhle to přece být nemělo.
PS.
Někdy už si zkrátka připadám jako korkový splávek, jemuž je fuk jestli zabere ryba.
Nejhorší je, když maš u někoho totálni jistotu dobrého počtení a on tě najednou zklame... v tu chvíli si uvědomíš, jak tdobrý je, když to bylo po tak dlohé době poprvé... snad první T:)
21.11.2023 21:01:46 | Žluťák
Začnu PSkem... já myslím, že bejt na hladině čímkoli korkovým je výhoda...nepotopíš se!
Zachraňovat lidi v nesnázích by se měli, i za cenu, že pak přijde někdy i to AU... bo občas platí to o těch dobrejch skutcích a záslužným potrestání:-)
To o tý moudrosti... naskočil mi Werich...ten se nebál bejt moudrej, sypal ty svý moudra jako by o nic nešlo a lidi ho milovali... akorát teda ne všichni... ale to už tak bejvá, Jortí.
Krásně se měj, příteli...a díky za úvahu, je skvělá. Opět:-)*
21.11.2023 09:54:21 | cappuccinogirl