Každá doba má své bubáky

Spousta dětí raději nemluví.
Dospělý mají pocit, že jsou zaostalý ve vývoji.
Otec tvrdí, že to nemůže být jeho dítě.
Svým způsobem má pravdu.
Děti nejsou rodičů jen proto, že jim umožnili vstup na tento svět.
Nejsou tady pro naplnění jejich ambicí.
Je to klamné přesvědčení.
Ostatně jako většina Těch dospělých myšlenek.
Založíme si rodinu.

Diví se mládí proč ti staří píšou básně.
Diví se staří.
Je v tom spousta divení-
No ono v sobě každý z nás nosí nějaký zmatek.
Zavěšujeme ho jako kostlivce do skříně.
Co když máte záletnou ženu a její milenec se schová do vaší skříně?
Baf!!!

Spousta lidí zapomíná, že byli mladí, že byli dětmi.
Usmívají se do té doby, když jim přizvukujete.
Pak nastaví druhou tvář.
Tu tvojí.
Je to jak s tím Švejkem, který šel z Budějovic a přesto šel do Budějovic.

PS.
POKOUŠÍME SE PŘIVOLAT BOHA DOPROSTŘED NAŠÍ SKUPINY.
„A jaké s ním máte záměry?“
„Vyzkoušet Ho.“