Anotace: ...
„Soused Rys nás nemá rád, protože mu můj kluk nastříkal sprejem na barák, že mě miluje,“ řekla dívka.
„Udělal jsi taky někdy něco takového?“
„Neměl jsem sprej.“
„A kdybys měl?“
„Ani nevím. Za mlada jsem byl většinou opilý.“
„Proč?“
„Měl jsem strach.“
„Z čeho?“
„Asi ze života,“ řekl jsem.
„Teď už se nebojíš?“
„Už nemůžu tolik pít. Můžu už jenom psát,“ řekl jsem, a bůhví proč jí podal kus papíru, který jsem měl v kapse.
Vzala si ho a udělala z něj vlaštovku.
Letěla krásně.
Udělala mi tím gestem radost.
PS.
Jsou věci v nichž jsem neobyčejně přízemní a věci v nichž se vznáším někde nahoře.
Pouze nevím, které jsou které.
Chce to ještě výš, ještě .. a pak to bude jedno, co je které .. Jen nabrat kurz dostatečně vysokého nadhledu :-)
18.12.2023 16:07:25 | Vivien
Hezké, ze života.. Taky, jako Rys nemám rád některé sprejery
18.12.2023 15:29:33 | Otto Mann
Opilý můžeš bejt čímkoli, takže jsem docela ráda, že jsi tu opilost blíže nespecifikoval...já si umíněně vezmu opilost láskou... nevim, jestli je tím možný zahnat srach, ale snad i jo...
PS: Ty věci od sebe lehce oddělíš... při těžkým dopadu na hubu jsi...letěl!
18.12.2023 13:53:13 | cappuccinogirl
Papírové vlašťovky jsou slovy potetovaní ptáci. Nevím jak třeba přežívají zimu, když peřím tetáže chladných slov.
Líbí se mi ty životní črty.* Utvrzují mě to v přesvědčení, že Ježíšek umí i dobře psát. Nebo to jsi ty, Jorte?
18.12.2023 13:22:52 | šerý