Anotace: ...
Posadili jsme se pod kaštany.
Kousek od kapličky, kde za bytelnou mříží byla ve stínu vidět na obraze panna Marie.
Působila velmi smutným dojmem.
Ani to děcko nejevilo velké nadšení.
Najíme se hrušek z odpadkového koše.
Zabloudíme v bludišti Petřínské rozhledny.
Sejdeme se zase po obědě.
Jen co přestane pršet.
A možná i vyběhneme do deště vytvářet dešťové anděly.
V bahně čistého svědomí.
My jsme muži a vy jste ženy.
Nebýt chtíče, tak bychom se snad ani nepotkali.
Pili jsme drinky s krustou cukru na skleničkách.
Milovali jsme se?
Já měl okno a ještě i dveře.
Byl jsem domovník představ.
PS.
Někdo mě bušil dřevěnou holí do hlavy.
Musel jsem přijmout důsledky svého poflakování.
Pohyb po obědě v dešti může být zdravý, pakliže se obejde bez ran dřevěnou holí.
Okna a dveře mohou být milosrdné...
05.01.2024 15:51:16 | Koala
Wow...
Děsně ráda k tomuhle něco...
Super vyjádření - "bahno čistého svědomí", stejně jako "domovník představ"...chtěla jsem napsat, že bych jím taky chtěla bejt, ale než jsem ťukla první písmenko, došlo mi, že jím vlastně jsem:-) skvělý, dík za tohle uvědomění.
A teď bacha - přijde velký přiznání - jsem naprosto fascinovaná tvou myšlenkou o setkání se muže a ženy... páč jsem si připustila, že by mohla bejt pravdivá!!! A ty jo, říkám na rovinu, že nevim, jestli se s tímhle vyrovnám:-):-):-)
No snad se pletu, jdu myšlenkama šejdrem a pravdivá není:-):-):-)**
Hezkej večer, Jorte.
03.01.2024 18:08:35 | cappuccinogirl
á měl okno a ještě i dveře.
Byl jsem domovník představ.
PS.
Někdo mě bušil dřevěnou holí do hlavy.
Musel jsem přijmout důsledky svého poflakování.
Ten konec nemá chybu. Úplně se mi zatajil dech.
03.01.2024 17:57:10 | Philogyny
těší mě (nejen) ti andělé :) v bahně čistého svědomí.. hodně dobrý
03.01.2024 16:55:29 | narra peregrini