Chlap sedí na židli na hladině jezera

Řekla, že už nečte knihy.
Věděla o mém hraní se slovy.
„Bylo by škoda je nechat jenom tak povalovat v policích,“ usmála se. „A tak jsem je snědla.“
Nejspíš byla vždy o krok přede mnou.

„Abych ti řek pravdu, tak mám doma takovej bordel, že mi tam vychcípali i pavouci,“ pronesl jsem, abych získal alespoň trochu pevné půdy pod nohama.
Věděl jsem, že je to zbytečné, ale nemohl jsem si pomoci.
„Muži mají za to, že je jen jediné místo kde má prosakovat jejich tělo,“ řekla, jako kdyby dokázala číst moje myšlenky.
„Myslím, že taky začnu pojídat knihy,“ řekl jsem a zatoužil zapálit svíčku za svoji důstojnost.

„Obrázky na tarotových kartách jsou moc krásné.“
„Jen kartu Smrt jsi schovala pod stolem, jak falešný hráč. Přidala jsi tam i kartu Viselce a Věž,“ řekl jsem schválně, abych trochu otřásl jejím světem.
„Každý jsme strůjcem svého osudu,“ řekla nevinně.

PS.
Kolik mi ještě čeká medicínských vyšetření?