I založení charitativní organizace může být sobectvím

“Dost!” řekl chlap, co si říkal Kristus.
Bylo divný, že se neuměl modlit Otčenáš.
On se vlastně vůbec neuměl modlit.
“Proč si říkáš Kristus?” zeptal jsem se ho.
“Protože se tak jmenuju.”
“To tě tak pokřtili rodiče?”
“Nikdo mě nepokřtil a nevím kdo byli moji rodiče.”
“Někdo tě musel pojmenovat.”
“Proč?” Prohlásil s hrozivou přesvědčivostí a nevypadal na někoho, kdo by chtěl nastavit druhou tvář.

Napadlo mě, že se třeba vrátil a pochopil, že to s tím křížem moc dobře nedopadlo.
Teď vrazí nové partě do ruky klacek.
Zdálo se, že nám nyní hodlá tváře pěkně zfackovat, aby z nich sejmul hříchy, když nám nebylo recht, že to vzal na sebe.
Jenže takhle jednoduchý to přece nemůže bejt.

Jenže je tu Occamova břitva.
„Hosana,“ řekl jsem pro jistotu.

PS.
„Dost!“ zařval ten chlap, co si říkal Kristus.
Pochopil jsem a přestal mu malovat šestky na čelo.