Koťátka se rozprchla

Pořád ještě krásná s nechutí k milování.
Byla mu občas nevěrná, ale ne pro rozkoš a chtíč.
Vybírala si hrubé muže, aby z ní vymrdaly svět, co nenáviděla.
Používala to slovo, které neměla ráda.
V těch okamžicích je vykřikovala.
Řvala.
Ti muži si mysleli, že je děvka a připadali si jako býci.
Nic nechápali.
Jak by mohli, když mysleli jen na sebe.

Slyšíš mě ženo?
Šeptal ji do ucha termíny oplodnění, ale ona už tu není.
V dětství vlastníte ještě ten čistý odstup, kdy nepotřebujete věci kolem sebe příliš hodnotit.
A tak to tolik nebolí.
I když padají kroupy.
Vše je radostí, když nejste součástí transportu do tábora.

Muž právě telefonuje pro doktora.
Do sluchátka mluví o šílenství.
Žena zhroucená na chodbě u zdi přemítá o tom kam se poděla láska.
V myšlenkách potěžkává urnu toho chlapa.
Má s ním dvě děti a nic víc.
Hrobka je její.
Tak jako staré LP desky.
Kdysi při nich tančili.

PS.
Chtěla by plakat, ale nejde to.
Na zdi se obtiskl její stín, jak zde není poprvé.
Jediná náruč, která ji zbyla.