Rozprávěli spolu vážně jak medvědi od Kolína

V balíčku od Fedexu jsem dostal nafukovací jeptišku se všemi těmi otvory.
Se dvěma skládacími strážnými anděly.
Byl to bonus.
Nejspíš na potlačení libida.
Jen do té doby než jsem vojel prvního anděla.
Jeptiška seděla na židli a bez zájmu na nás hleděla.
Bylo to něco jako dětství na houpacím koni.
Prvotní vzrušení?
Deviantní myšlení?
Vždyť přece stejně přijde válka.

Díváš se strašně papírově.
Jak toaleťák na vesnickém záchodě.
„Já se vzdávám.“
„Ty nechceš zemřít za svobodu?“
„Nějak nevím k čemu by mě to bylo. A pokud vím, tak euthanasie není povolena.“
Ti, co reptají jsou pro jistotu zastřeleni hned za svítání.

Pořád za nás někdo rozhoduje.
Když jsme mladí, tak ti staří.
A když jsme staří, tak ti mladí.
Litanie nás všech, co jsme si neurvali svůj díl.

PS.
„Jste na světě poprvé?“
Zvedl jsem ruku.
„Víte to jistě?“
Dal jsem ruku dolů.