Prvotní hřích a spousta vysvětlivek na konci knihy

Část života jsem proklimbal a pořád to bylo málo.
Často mi chybí vlakové okénko.
Vodníkovi pentle.
Nic nedělám a tak nic nezkazím.
Aspoň si to naivně myslím.
Myslím, že je zbytečné se dívat na hodinky.
Prohlížet si tiket, zda-li na něm není výhra.

Po břehu kráčí vážně dáma v černé róbě.
Měla v podprsence mojí vizitku.
Vytesanou do menhiru.
Postaral se o to stařešina datel za mísu ponrav.
A pak, že se nedá vše koupit.
Vše se dá koupit, co je na prodej.
Ale víc už ne.

„Přijďte později!“ řekl jsem veselému páru nositelů boha od dveří ke dveřím.
„Zrovna masturbuji a nemám chuť se bavit o naději.“
„Tebe brzo najdou za plotem s nožem v zádech,“ řekl soused od naproti, který šel zadýchaný po schodech s cinkající taškou.
„Tam už mě našli,“ řekl jsem klidně.
„To všechno pro lásku. Láska je podivnej faktor. Je to skutečnost, která je tak málo skutečná, že si ji pořád musíme zaobalovat do všetečných slůvek.“
„A tady právě přichází bůh,“ chytil se na to boží dealer.
„Kde?“ zeptal jsem se a podíval se na schody o patro níž.

PS.
Vezmeme sebou kominíka na černé díry.
A pro jistotu gigola, kdyby snad neuspěl.