Židle uprostřed ulice

Každej den mě při odchodu ze školy zlákala blátivá klouzačka.
Nejprve jsem pozoroval, jak se klouzají jiní, protože mě ještě z předešlého dne pálil zadek.
Pak jsem se opatrně sklouzl také.
No a hned poté, co jsem sebou plácl, tak jsem na ní šel s rozběhem.
Vždy jsem se pak snažil, cestou domů, to bahno ze sebe dostat, ale rozmazal jsem to ještě víc.
Matka měla již doma přichystán klacek na schodech na půdu.
Kdo by se jí divil?

Matka byla jeden velkej zákaz.
Ona to prostě jinak neuměla.
Ovdověla příliš brzo.
Bylo jí sotva 34 let a to není dobrý pro život.
Nějak jsem si neuvědomoval, že i ona musela mít v sobě vášeň.
Nabídky ale nepřijímala.
Jednou mi řekla, že ti nejlepší chlapi už jsou ženatí.

Tak jsem ji jednou málem přistihl inflagranti, když jsem se neočekávaně vrátil v noci brzo domů, což se mě obvykle nestávalo.
Matce dlouho trvalo než mi podala oknem klíč od domu a vypadala roztěkaně.
Já pak zahlédl, jak se na dvoře v kůlně skrývá chlap zabalenej do prostěradla.
Neměl tušení, jak tam září.
Nevím kdo to byl.
César?
Ježíš?
Gándhí?
Kdokoliv z chlapů, co byli zadaní.

PS.
Já osobně šel rovnou spát.
Čas klouzaček byl prostě už pryč.