Každej má nárok si sem tam zavěštit

Sesedl se lógr kávy v šálku.
Objevila se paní, co do něj začala čučet a snažila se mě přesvědčit, že mi vysvětlí, co mě čeká.
„Já chtěl jenom kafe,“ řekl jsem.
„Vy nechcete vědět, co vás čeká?“
„K čemu by mě to asi tak bylo?“
„Byl by jste připraven.“
„Vypadám snad jako skaut?“

Podívala se na hodinky a zachřestila nějakým amuletem.
„V minulém životě jsme byli milenci,“ řekla ztěžka.
„Co se pamatuju, tak jsem byl ploštice.“
„No právě.“
A já uzřel ten houf ploštic – přesněji Rumělnici pospolnou - co se jedna od druhé neoddělí.

Z rukávu té ženy vylétl vytetovaný drak.
Dřív nebo později na každého dojde, a nemusí být ani svině.
Někdy nás ty přísloví mají jen uklidnit, že je na co se těšit.
Pro klid té většiny zmatených.

PS.
„Dostanu sto korun,“ řekla žena.
„No to je možný,“ řekl jsem a vypil její sklenku rumu.