Nikdy nevíš, co tě rozseká na malé kousky

Zebou mi nohy jak třaskavé osudy.
Jsem blízko slůvkům jedné Doroty usazené za komínem vedlejšího domu.
Krmí tam kočky ptáky, co ji na ramena sedají.
Na mě si též políčila.
Potřebuje sousto pro draka.
„On má rád tlustý vod kosti.“

Napětí se dalo krájet.
Nebo šlo jen o to nakrájet mě?
Abych vydržel déle a nebyl jen jednohubka-
Chtěla po mě, abych si vzal baletní střevíčky.
„Proč?“
„On má rád před jídlem trochu tance.“
„Vždyť mrzne.“
„To mu nevadí.“

I tak jsem měl pocit, že máme společnou cestu.
„Milovala jsem žebřík po dědečkovi,“ řekla.
„Ten oheň byl z komínu?“
„Hádej?“ řekla, když mi obouvala baletní střevíce.

PS.
Ze své pozorovatelny se zvedl orel.
Dostal chuť na játra.