ZA TOHLE MĚ ASI ZASE ZABIJEŠ

Anotace: ...v sobě! Pokolikáté už? A přesto pomáháš, i díky tobě jsem, kdo jsem...

 

 

 

Chtěla bych najít všechno, co jsi ztratil,

abys zas získal svoji tvář.

Abys o sobě přestal pochybovat

a našel sílu

vyhnat ze sebe všechny běsy,

kterým jsi kdysi, kdo ví proč,

otevřel dveře k svému JÁ.

 

To dnes…už není.

Protože ty jsi na něj… zapomněl.

 

A i když by sis možná přál, abych já udělala to samý,

je mi líto, nemůžu!

 

Pamatuju si, kým jsi byl.

Vím o všem, co na tobě bylo na zabití

a přesto mi to bralo dech.

Pamatuju si vyhaslý prázdno v tvých očích,

který jsem nikdy neviděla,

a přesto ho cítila až do morku kostí.

Touhu, co zdála se tak skutečná,

že kdyby skutečně skutečná byla,

zešíleli bychom z ní oba!

Pamatuju si ten cirkus v tvý hlavě,

co neměl žádnej řád,

ale ty ses v něm přesto vyznal,

věřils, že šéfuješ,

že máš všechno „zmáknutý“,

a já ti tleskala,

i když ti sem tam utek z manéže medvěd

a my pak honili ho po nocích…

 

Vždycky jsme ho chytili!

 

A ty pak řek jsi to svý Simsala bim

a zavřel ho do krabičky,

co pro všechny případy nosils po kapsách…

 

Čapek by koukal, jaký povídky bys mohl vyprávět, kdybys chtěl.

 

A že ty umíš…

Ve svý fantazii hravě vybuduješ svět.

 Bohužel jen proto, abys ho zas zbořil

 a z trosek postavil další

a další a další…

a tak pořád dokola.

 

Znám tě jako stavitele

 těch nejbizarnějších chrámů,

do kterých ukrýváš své poklady.

A když jich tam máš tolik, že s nimi nedokážeš žít,

krutým abraka dabra změníš chrám v pohřebiště.

Srdce, který samo hoří, zazvoní umíráčkem všemu,

po čem prahne…

 

Kdybych byla jako ty,

jseš…mrtvej!!!

 

 

 

 

Ale to já ti nikdy neudělám.

Nejde to, promiň,

máš v sobě 

kus mě samotný

jsi viteál srdce...

 

https://www.youtube.com/watch?v=R7NvqE2gX7Q